Autorův úvod.
Když jsem loni publikoval „Alternativní úvod do románu – Mrtvej fízl, dobrej fízl“, netušil jsem, jak moc velký zájem to vyvolá. Přímo gargantuovský. Někdo holt píše romány a nikdo jej nezná, jiný napíše pár řádků, a zná jej celý český internet.
O moji prvotinu se zajímali nejen čtenáři, ale i novináři i orgány činné v trestním řízení. Takže jsem povídku stáhnul a začal makat na souboru povídek, který otevírá právě původně uváděný úvod do románu.
Hlavní hrdina likviduje bezpráví v roli detektiva, soudce i kata v jedné osobě. Kde selhává systém, nastupuje on. Přezně ve stylu Kulhánka, Žambocha a Kotlety.
A protože je léto a na násilí je moc horko, místo spousty násilí, je tu spousta sexu.
Číst pouze od 18 let!
„Lízej ty ubožáku, dělej! Jsi jenom ubohá zas***á nula! Ještě! Pořádně ty jeden impotentní kri**e! Přidej! Přideeeej!
Za svoji novou kombinovanou kariéru detektiva, soudce a vykonavatele práva v systému, kde pravdu a pořádek zastupují ti nejzkorumpovatelnější, jsem už viděl hodně nechutností. Dost jsem jich také sám vlastnoručně vykonal, ať jsem vyváženě kritický.
Tohle ale aspirovalo na umístění do maximálně TOP 3 toho nejnechutnějšího. Slabý, středně silný i silný žaludek by svého majitele seznámil okamžitě s posledním jídlem co pozřel. Chvilku jsem měl pocit, že se žaludek zhoupl i mně.
To se ale nedalo říct o chlapské pýše vysokého hubeného tmavovlasého chlápka, co ležel svázaný na zemi. Tomu tedy to, co měl mezi nohama, rozhodně „nehouplo“. Kdepak. Ani ťuk. Málem jsem se rozesmál. Ironie. A to je jeho příjmení Hřebec! No žádný hřebec to není. Ani Hřebeček. Spíš tak Hřebečíčíčíčíček.
To stotřicetikilová matrona, patřila na opačné spektrum náruživosti. Absolutně nechápu, kde sehnala latexový obleček XXXXXXXL, navíc v zelené barvě se žlutým zipem mezi nohama. Určitě zakázková výroba. Připomínala mi v tom devítkovou řadu traktoru nejznámějšího amerického výrobce traktorů – John Deere.
A tady začíná první nechutnost. Zip byl rozepnutý a z něho se valilo houští. Model bobr full buš. No jasně při takových tělesných rozměrech neměla šanci, bobra oholit. A plat reportérky zřejmě nedovoloval, nechat si drn upravit nějakým zahradníkem. Anebo možná to patří do koloritu nechutnosti takových lidí.
Traktorgirl 9RX 830 seděla v podřepu, rozepnutý zip nad obličejem chudáka svázaného kolegy z práce. Ten ležel na zádech, ruce a nohy v silonových zatahovacích páskách, chloubička podvázaná drátem. Jeho chodidla, lýtka i stehna začínala mít nachovou barvu v pruzích způsobených rákoskou. Dneska se jim muselo v práci něco obzvlášť povést, protože přidali i stahovací obojek na jeho krk.
Vlastně pardón, žádného chudáka. Přes brunátnou barvu obličeje subíka, způsobenou nedostatkem kyslíku a jeho chrčení jsem občas zaslechl slastné: „ještě“ a „víc“. Já tedy rozhodně na žádné „víc“ koukat nechtěl. A to ještě zdaleka nebyl vrchol toho, co Daňková pro Hřebce přichystáno. Nebo co Hřebec požadoval od Daňkové?
Takovéto hrádky praktikovali vždycky, když se jim v práci povedlo něco, co oni sami i jejich šéfredaktor, považovali za dobře odvedenou investigativní práci. Ve skutečnosti se jednalo vždy o ještě větší nechutnost, než kterou jsem teď sledoval zpoza přivřených dveří vedlejšíhopokoje, kde jsem byl skrytý.
No jo. Nakonec dneska dojde i na tyhle dva Čech PRESS šmejdy. V roli detektiva jsem tu byl už párkrát. Soudce ve mně měl jasno od začátku. Takže dneska se ke slovu dostane kat. No vlastně o slovech to vůbec nebude. Ještě chvilku počkám a těsně, než stihnou dosáhnout vrcholu, vrcholu dosáhne spravedlnost. Ne ta světská. Ta tu selhala už dávno. Ta moje. Ta jediná skutečná.
Co je vlastně tenhle odpad zač? Reportérská dvojka Daňková – Hřebec. Reportéři nejbulvárnějšího, ale také nejznámějšího média.
Jejich reportérské hvězdy stoupají každým dnem. Rozkrývají neuvěřitelné množství kauz. Dokonce tolik, že bychom předstihli i polistopadové Mečiarovské Slovensko. Nezdá se to trochu podezřelé? No samozřejmě. Kauzy jsou vymyšlené. Stačí jim drobná záminka. Pravda není důležitá. Důležitá je sledovanost!
Na můj email, thepunisher***@seznam.cz, mi přišla zoufalé prosba od jedné paní, jejíž manžel se oběsil poté, co si jeho firmu vzala na paškál tato dvojka. Chlápek, který za celý život ani nejel na černo tramvají,
Na každotýdenním pondělním briefingu, si jeho firmu vylosovali z klobouku a s obrovskou radostí se do konce porady předháněli s nápady, jak chudáka definitivně zlikvidovat. Nakonec byl vymyšlen plán, vyčleněn mediální prostor a kampaň plná lží se rozběhla pod hlavičkou objevení nové kauzy.
Nejprve se od chudáka podnikatele začaly odvracet zákazníci, brzy i zaměstnanci. „Víš, Václave, my víme, že je to jenom hromada sraček. Vždyť tu s tebou makáme od začátku. Ale na mou starou se u ní v práci začaly dívat ženský skrz prsty. A já chci mít doma klid.“
No, a nakonec i dodavatelé a přátelé, protože nikdo nechtěl mít ty samé problémy. Vždyť stačilo do éteru říct, že do kauzy jsou zapojeni i tihle dodavatelé. Funkční firma, která vznikla v devadesátkách a rostla do osudného losu, byla do roka v insolvenci. A Venca to řešil nejdřív chlastem a poté to dořešil definitivně provazem.
Což bylo závěrečné defilé a pro manipulované stádo ovcí, věřící tomuhle médiu, jednoznačné potvrzení, jak dobří jsou ti dva investigativci.
Vyšel jsem zpoza dveří, v jedné ruce policejní ČéZetu, v druhé polštář. Normálně se pohybuji tiše jako lví pšouk, ale co čert nechtěl, zrovna teď musím šlápnout na odhozenou tubu s lubrikačním gelem. I kat se někdy utne.
Tuba pod mojí váhou vydala zvuk, jako když se velký chlap přejí hrachu a zapije to pivem. Prrrrrrrrrrrrrrd.
Daňková se bleskem otáčí. Úlek ze zvuku a následný úlek ze mě způsobuje, že se jí seká pumpa. Ještě stačila vyboulit sádlem zalitá prasečí očka a natáhnout ruku s ukazováčkem mým směrem. A to bylo všechno. No jo, devítkovej traktor potřebuješ pořádný čerpadlo, Daňková.
A jak zhasla, dosedla plnou vahou na Hřebce. Ten se chvilku mrskal jak ryba na suchu, ale odvalit jeden a půl metráku se mu nepodařilo. Ještě chvíli to zkoušel a pak zvadl také. Ale ještě před tím, se mu konečně postavil. Daňková by z něj měla radost. Smrt udušením bobrem. To je pro masochistu vlastně docela cool konec. A infarkt pro tu horu sádla, vlastně také.
Je to nespravedlivé, tolik zla vykonali a takhle hezky chcípnou. Pokrčil jsem rameny, vrátil polštář na své místo, schoval pětasemdesátku do pouzdra a celou scénu si vyfotil a natočil. Pošlu anonymně fotky Blesku. Ať aspoň po smrti, ochutnají vlastní medicínu…
Všechny postavy jsou smyšlené. Neexistuje žádná souvislost mezi nimi a kýmkoli reálným