Všude ve vesmíru, tedy i na naší Zemičce, platí rovnováha sil. Tedy, na jedné straně je 0, nebo třeba mínus a na druhé straně je 1, případně plus. I umělá inteligence má někde procesor, který pracuje v binárním módu, s jedničkami a nulami.
Aby mohl vesmír existovat, musí být rovnováha sil. Aby mohla být rovnováha, musí existovat jeden a druhý pól. Tedy binarita. To platilo od vzniku vesmíru před pár miliardami let. Jenže, …
Před pár měsíci vystupoval*a v Praze zpěvák*zpěvačka LP. V rozhovoru pak byl vyjádřen její*jeho k binaritě pohlaví. Je nebinární!
A já tak zjistil, že je všechno jinak, než nás to učily na hodinách fyziky. Můj osobní názor na to je velice prostý. Lidé se již dlouhou dobu mají příliš dobře. Už nemají strach z hladu a mají kam složit hlavu. A tak vymýšlejí pí…..y. (sorry za binární výraz, ale tady ještě nevím jak to společensky nebinárně přijatelně opsat)
Protože buď se narodíte s pindíkem, nebo s frndičkou. Chápu, že někdy to nemusí úplně pasovat na osobnost. Ale být homosexuál, nebo lesbička, to není pořád žádná nemoc. A ve většině případů to není ani módní výstřelek. Ale nevědět, co jsem vlastně zač?
To je podle mě, machisty, naprosté mrhání energií na totální nesmysly s jediným cílem. Být mermomocí ve společnosti něčím zajímavý. Jde to samozřejmě i jinak. Každý může být zajímavý třeba svými zásluhami, znalostmi či dovednostmi. Jenže to je zřejmě moc složité. A protože jinak je takováto osoba jenom jedním z miliard nezajímavých ubožáků, co se práce a složitostí bojí. Tak se vymyslí něco nového, společensky šokujícího. Osoba je nebinární. Tedy cool.
A my binární čtyřicátníci, co se narodili ještě v Československu jenom čumíme a nic nechápeme.
Problematikou nebinárních lidi (tedy snad jsou to pořád ještě lidé) se zabývá například i Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (UPJCAVCR). Přesněji řečeno tím, jak se o těchto nejednonulkách má správně psát a jak je správně oslovovat, abychom je, nedej Bože, neurazili.
V angličtině existuje „they“. Tedy nic jiného než onikání. No ale čeština je čeština. U nás máme i v prvním pádě českého množného čísla „oni“ i „ony“. Podle výše zmíněného ústavu pod Akademií věd ČR, lze zde nahradit „i/y“ koncovkou „e“ Tedy nikoli „oni“ nebo „ony“, ale „one“. Takže příklad: „One odpočívale na zahradě“ Jo fakt. Nedělám si prdel.
Nelze si nevzpomenout, jaký byl náš pan expremiér neskutečný vizionář, když říkal: „koblihe a motýle“. Tehdy jsem si myslel, že se jen nenaučil úplně česky, ale on už tehdy věděl, že i koblihy a motýli budou jednou binární a nebinární.
Ale jedeme dál. Další variantou, jak o nebinárech hovořit podle UPJCAVCR je, že se v souvislém textu střídá použití mužského a ženského rodu. Příklad: „Přišel do restaurace a sedla si ke stolu“. Ne. Ani teď si nedělám prdel.
Takže použití hvězdičky místo koncovky, která určuje binární příslušnost, už nikoho nepřekvapí. Příklad jsem použil v úvodu textu o tamtom LP.
Protože ale i já musím jít s dobou, tak jsem se zamyslel, jak přispět k obecnému pochopení nebinárních. A zrodily se dva myšlenkové proudy, jak dosáhnout, aby nebinární byly*i (byle) lépe asociovaní do zbytku, nechápavé a zkostnatěle upjaté společnosti jednonulek.
Předně tedy hodlám do Bruselu předložit návrh na přijetí pravidel pro nebinárně korektní sprosté a vulgární nadávky. Když totiž někoho hovorově vulgárně označíte za ženský pohlavní orgán, a netrefíte se do binarity, tak pak tuto nebinární entitu urazíte jednak nadávkou, ale ještě mnohem víc, špatným odhadem, co je ONE stvoření zač. Takže nadávka na druhou! A s tím se musí něco dělat.
Napadá mi hned několik korektních sprostých nadávek, podle vzoru UPJCAVCR – střídání rodů. Jako například: „čurina“, nebo „píčák“. Případně „kokotka“ a také „kunďák“. Nicméně touto problematikou by se měli seriózně zabývat europoslanci.
Za mnohem důležitější považuji, jak zamezit úplné katastrofě, když tazatel*ka nepozná, že nebinární entita není nebinární, ale patří do jedné z trapných binárních kategorií, a špatně ONE osloví.
Proto, pro jednoznačné určení toho, že je osoba nebinární, navrhuji, aby byl*a označen*a jasně viditelnou signifikací. Dejme tomu, umístěnou na viditelném místě na svrchním oděvu. Vyvstává ale otázka, jakou.
Heuréka! Vždyť odpověď leží všude před námi. Hvězdička se osvědčila v textu, tak se hodí i pro označení nebinárních.
To je hezké. Na první pohled bude vidět, že jsou to hvězdy.
Jenže kolik by měla taková hvězda mít cípů, aby to bylo genderově přijatelné? Tři? To ne. To je Mercedes. A ten byl pojmenován po Mercedés Jellinek, tedy ženě!
Čtyři cípy? To není hvězda ale znaménko PLUS. A to jednoznačně určuje binární znak. Pět cípů, tak to sorry, toho je až moc na východě i na západě. Zkusme to z druhé strany.
Devět a více cípů jako signifikační znak není graficky optimální. Z dálky nebude poznat, že se jedná o hvězdu díky přílišnému zahuštění cípů. Vypadalo by to jako flek. Nepřijatelné. Stejně tak osmicípá hvězda, jíž se v sovětských věznicích tetovali důležití mafiáni. Využít něco tak hrubého, mužského, a ještě kriminálního pro nebinární? Brr.
Sedmicípou hvězdu má zase na své vlajce Jordánsko. Tam je islám hlavním náboženstvím. Dovedete si představit nebinárního mudžáhida?
Tak nám toho moc nezbylo. Šesticípá hvězda. Ale vlastně, co lépe může vystihnout „nebinární“, než rovnostranný trojúhelník stojící na jedné ze stran, tedy typický mužský symbol, falus a do něj vetknutý stejný trojúhelník, jen stojící na špičce, tedy trychtýř, hrdlo neboli typický ženský symbol? Jejich prolnutí, tedy vzájemné mužsko-ženské prolnutí je přece naprosto ideálním označením nebinárních lidí a tvoří dokonalou šesticípou hvězdu. Davidovu hvězdu. A je to!
Radost ze zažehnání hrozícího nebinárního kataklyzmatu nemůže přebít ani vtíravá myšlenka, že už někde v historii takhle označení lidé, …
Ale co. V historii nebinární lidé nebyli. Z toho plyne, že historie nebude zase tak důležitá. Teď je důležité jenom to, co je trendy, cool a jde s flow a to nebinární jsou, stejně tak jako různogendeři. A kdo tvrdí že ne, je rasista, xenofob a určitě podporuje Putina.
Tak páček shledáček ONE!