Nejsprostější napsaná čtyřaktovka s jednou mezihrou, jedním historickým dodatkem a komentáři od autora, pro anděla a démonku. 

(POZOR! od 18 let. Možná lépe od 25. Možná nejlépe vůbec. Sprostá slova jsem chtěl původně vytečkovat. Jenže to by to vypadalo, že je román napsaný morseovkou, tak jsem je tam nechal)

ACT 1 – Anděl a démon – Pekelný bar, doposud bez názvu – Předpeklí

„Dvojitou *Ambrózici! A šedesátku.” Unavený. Opravdu unavený hlas narušil absolutní ticho prázdné nálevny, se současným zaskřípěním otevíraných barových lítaček. A totálně rozhodil barmanku, která se zhmotnila z ničeho, zpoza pultu a zůstala stát s otevřenými ústy. Kdyby sem dorazil kdokoli jiný v tuhle Křesťanskou dobu a chtěl obsloužit, stáhla by z něj Sabatica důtkami oděv, kůži, maso i šlachy. Až na kost. Teď tam však jen stála a z pootevřených rtů, které by samy stačily jako důvod k mokrým snů všech heteráků i lezeb, ji vypadla cigareta. Nevšimla si toho. 

„Co koukáš, došel tě chlast?“ Barmanka, s otazníkem místo obličeje, šáhla naučeným pohybem pod pult. Aniž by odlepila nechápající pohled vyvalených očí z příchozí bytosti, vyndala černou lahev a nalila do sklenky na tři prsty vazké tekutiny. Místo posunutí nápoje hostovi, však obrátila panáka do svého hrdla. To zopakovala ještě dvakrát.

Odříhla si za doprovodu plamínků, které ji při tom vyskočily z nosu a rtů. „No to se mně, kurva, fakt jenom zdá!“ „Co tu… Proč tu… ??“

Éterická postava se mezitím došourala k baru, jako by každý krok byl její poslední. Dost neétericky se složila na vysokou židličku, opřela si lokty o barový pult a dlaněmi si podepřela, na první pohled alespoň tunu vážící, nádhernou hlavu, plnou strhaných rysů.

„Naleješ mně? Nebo čekáš na okolkovanou žádost?“ „Vypadni ty albínská svině. Nestojím o problémy!“ Zasyčela Sabatica až ji mezi zuby prokmitl rozeklaný jazyk. 

„Co je? Sem snad nikdo od nás nechodí?“ Otázku doprovodilo sotva zřetelné povytažení jednoho téměř bílého obočí. „Ne. Nechodí. A ty vypadni také. Naposled tu byla ta vaše skvadra ve tři a třicátým. Šťára. Když se ten Jeho „lidskej mladej“ nechal oddělat. Hledali tu viníka. Po celým Pekle. Hovno! Mohl si za to sám! Už to bude dva tisíce let a pořád nejde vyvětrat ten váš andělskej smrad! A kvůli čemu? Kvůli člověčímu masu?“ Sabatica si s gestem maximálního znechucení odfrkla odporem. Její obří hruď velikosti 6D, se jí přitom mohutně dmula v rytmu zrychleného dechu.

„Vychladni satanáško. A nalej už konečně. Vypadá to, že nás něco spojuje. Jsem tu také díky jednomu z Jeho finálního Božího díla. Jednomu z Jeho obrazů.“ 

Satanáška dolila svoji sklenku a pomalu nalila silný destilát i do druhé. Aniž by při tom přestala fixovat anděla zpoza pistolnicky přivřených víček, s nedůvěrou posunula sklenku před nej nepravděpodobnějšího hosta v jejím pekelném baru.

Andělka uchopila sklenku a gestem vybídla Sabaticu k přiťuknutí. Když se ta však ani nehnula, s mírným pokrčením ramen do sebe panáka dost neandělsky kopla. To, co následovalo, bylo ještě mnohem víc neandělské. Kdyby v pekle plynul čas, řeklo by se: „Když po značné době konečně skončilo dušení se, kašlání, popotahování, slintání, frkání, koulení očima, a tak podobně, …“ Zkrátka, když se anděl znovu nadechl, a jeho původně bledá barva, která přešla do ruda, opět začínala růžovět a následně blednout, Sabatica s pobaveným úsměvem nalila další dvě rundy a s poznámkou: „Tohle je na podnik, takhle jsem se už dlouho nepobavila,“ šoupla druhého panáka po stole k andělovi. V tu chvíli by vsadila i Luciferův penis na to, že anděl s děsem v očích, zdrhne. Jenže se konalo další překvapení. Andělka do sebe hodila i další destilát. 

„Tak fajn, Zaujmout tedy umíš. Takže důvod, zopakovat přede mnou to divadlo s dušením se, musíš mít kurva velkej. Začínám být zvědavá, o co tady jde. Povídej, však kvůli tomu jsi sem dorazila také, ne? Spláchnout TO chlastem a vylít si srdíčko sestřičce z druhé strany.“ V očích ji zaplály čertovské (jak jinak) ohýnky a rozeklaný jazyk lačně olízl vilně se usmívající rty.

Andělovi stačily dvě rundy a měl pěkně naváto. Zabalancoval na barové židličce a když už to vypadalo, že dokáže, že Newtonovy gravitační zákony platí i tady (Isaac je v pekle, protože jsem kvůli jeho zákonům jednou dostal na základce z fyziky dvojku při zkoušení) Sabatica ji rychle podepřela. 

Když si uvědomila, co udělala, znechuceně se odtáhla, jako by se dotkla prvního zamilovaného dopisu, psaného z čisté lásky, a rychle si ruce začal utírat o kalhoty za neustálé čichové kontroly, není-li toxikována andělským smradem: „Fuuuj, já se tě dotkla!“ Ruka jí však zůstala u sukubího nosíku déle, než by k zajištění čichové stopy mělo stačit. Zorničky v očích se jí z kočičích štěrbin rozšířily tak mohutně, že vypadaly jako lidské. A opět zvedla ruku k rozšířenému chřípí a jako ohař zkoumala ulpělý zápach: „Co to z tebe cítím Božská vlezdoprdeli? To je cítit jako,… Ne, to není možný.“ Přesto se posunula blíž a přičichla až těsně k andělovi, který začínal spokojeně pochrupávat v pozici, zvané v pijácké hantýrce: „hodil jsem čelíčko.“

„No do prdele! Já z tebe cítím chlapský sperma!“ 

Hluk výkřiku anděla probudil. ON evidentně trochu odbyl mechanismus spalování alkoholu u nás lidí „jeho obrazů“, protože anděl byl po tom několikavteřinovém spánku docela fit. 

>> Mně by bylo zle ještě třetí den … komentář autora<< 

„Slyšíš? Jak je, kurva, možný, že z tebe cítím lidský semeno?“ „A co si myslíš, že mě zahnalo hledat azyl tady? He?“ odpověděl střízlivějící, pořád však stejně, ne-li hůř „pekelně“ zdrchaný, anděl.

>> Protože mě nebaví znova popisovat, jak byla Sabatica překvapená, vraťte se k prvním odstavcům a vynásobte si to třemi … komentář autora <<

„Tak fajn andělské one**. Povídej.“ A anděl povídal.

ACT 2 – Zpověď anděla Satoshiela – Pekelný bar, doposud bez názvu – Předpeklí

Jsem anděl Satoshiel. Je to ze slova satoshi – moudrý. Patřím, patřil jsem do kategorie andělů strážných. A byl jsem ve svém oboru špička. Profesní andělské uznání jsem získal především díky mé službě, co by anděla strážného, u velkého Káji, generála Charlese de Gaullea. Prošel se mnou za zády první světovou válkou, jako prezident Francie přežil 50! atentátů, i když se oficiálně uvádí číslo kolem 30. Při tom v šedesátém druhém od OAS, jsem se tedy fakt zapotil i já. Nakonec zemřel ve svých 80 letech. Nikdo ho nedostal. – andělovy oči tonuly v minulosti a na rtech mu pohrával zasněný úsměv. –  Patřil jsem k elitě ve svém oboru.

A pak jsem dostal. Na starost toho, … toho, … toho DĚVKAŘE! 

>> v andělských análech byl tento moment poznačen jako první, kdy anděl vyslovil nahlas takovéto slovo … komentář autora <<

– Sabatica nechápavě pokývala hlavou: „A co se stalo? Byl politicky činný a nepohodlný, proběhla politická likvidace? Nebo je to snad nějaký šéf podsvětí a zabili jej při zásahu?  Nebo coby lékař vyslaný na misi do nějaké zamořené části té modrozelené prdele, chytil nějakou nemoc? Voják? Adrenalinový sportovec? Policista z Bronxu? Farmář v Kolumbii“ –

Nic z toho. Je to jen obyčejný čecháček. Chápeš? Obyčejný čecháček! Jenom je to děsnej, ale děsněj děvkař. 

Ze začátku jsem si myslel, že tohle musí být nějaký omyl. Proč mě, elitní ochranku, dává ON na tuhle misi? Mělo mě varovat už ten moment, když jsem tuhle zpropadenou zakázku přebíral. Pamatuji si to jako dneska.

MEZIHRA 2.1 – Jak Stoshiel dostal svoji fatální životní zakázku – Božské ústředí – Nebe

„Cože? Jaký syndrom vyhoření? Je to anděl strážný! Moje elitní jednotka! Ti přeci nikdy nemohou vyhořet! A tohle je už třetí za posledních 6 let?!“ 

Nejstarší rázoval rozčileně sem a tam po svém Nebeském ofisu, až si občas přišlápl plnovous. To v něm rozčilení ještě zvýšilo. Za ním popobíhal, a aby Mu stačil, občas popolétl, anděl ***Siriel, Jeho pravá ruka a andělský asistent. 

„Který hovado mohlo toho chlapa takhle stvořit?! A proč jej vlastně nenecháme Mému osudu?“ A protože se Siriel právě nacházel právě v ose Jeho pohledu, nezbylo mu než na tento, jindy řečnický dotaz, zareagovat. Potichu si decentně odkašlal a na dlani před ústy sevřel všechny prst, kromě ukazováku, který namířil na Tazatele. 

„A jo, vlastně, Já, kdo jiný, že, … A jo, už vím. Slíbil jsem jeho pradědovi, hrdinovi, že se postarám, aby jeho rod nevymřel po meči. Kdy už přestanu dělat tyhle velkohubé sliby“. Zaúpěl. Náhle, jako by přišel okamžik dalšího prozření, se zastavil. Bylo to tak rychlé, že do Něj Siriel mírně narazil, až mu spadly kulaté brýle. 

„Mám to! Povolejte Satoshiela! Nejlepšího z nejlepších!

KONEC MEZIHRY 2.1

A tak jsem se dostal k téhle bestii. Ze začátku jsem se ptal, zrovna jako ty. Co mě s ním čeká za překážky? Atentátníci? Vrazi? Ozáření? Reportéři Seznam zprávy? Nic. Byl to obyčejný čecháček. Až na to, že byl děsnej, ale děsnej děvkař.

Myslel jsem si, že je to důchodová trafika za mé chrabré činy. Co by se mohlo stát? Maximálně dám bacha, aby mu nerupla pumpa, když si dá viagru, protože se mu po čáře koksu nepostaví. 

Jak já se spletl. – Anděl se odmlčel a položil si hlavu opět do dlaní. Zdálo se‚ že jej melancholie definitivně zdrtila a udusila. Sabatica nezaváhala, rychle dolila Ambrózici. Anděl ji do sebe chrstnul a opět trochu ožil. – 

Zlatej de Gaulle. Zlatý atentáty. Takovou dřinu, aby nechytnul ten děvkař nějakou pohlavní nemoc, nebo aby jej neranila Pepka po neustálém kombinování koksu, vstavačů a chlastu, jsem nezažil. Proud ženských všech barev, velikostí, jazyků i dat narození, prakticky neustával.  Užuž to vypadalo, že skončím vyhořením, jako ti přede mnou. A pak jsem dostal spásný nápad. Zjevím se mu a promluvím s ním. 

Jenže co se jevilo, jako skvělá idea, skončilo katastrofou. 

– Sabatica se neudržela a rozřehtala se na plné kolo.: „Jo a on tě místo toho, aby přestal, ojel taky!“ Anděl sotva znatelně kývl, oči zaryté do podlahy lokálu.

Když už to vypadalo, že smích sukuby snad nikdy neskončí, se Sabatica najednou zarazila: „Moment, ale tady něco nesedí. Vždyť vy andělé, jste přeci hermafroditní, bezpohlavní? Jak to mohl udělat?“

– Andělka, oči ještě víc zavrtané do podlahy, sotva slyšitelně odpověděla. – Jeho libido a touha po sexu byla tak silná, jako je koncentrace silně věřících lidí, modlících se v kostele k Němu, s intenzitou provázející Zázrak.

I tady se díky mocnosti jeho egregoru sexu libida a touhy stalo, že se najednou zjevila možnost. Možnost kam. Jak. No,…

„On si u tebe vymodlil frndu?! No tak to mě poser na holý záda!“ – u sukuby opět propukl záchvat nekonečného smíchu.

ACT 3 – Dohoda – Pekelný bar, doposud bez názvu – Předpeklí

Když smích satanášky konečně odezněl, podívala se tato na anděla a v očích se jí zablesklo: „Poslouchej Spermashieli, teď mě něco napadlo.“

Andělka poprvé od začátku jejího vyprávění, odlepila oči od podlahy. „Co kdybychom spolu uzavřeli takovou malou dohodičku. Přinutím to tvé lidské maso, aby trpělo. Budeš mít satisfakci. Pomstím tě.“ Plamínky v hadích očích sukuby zintensivněly.

„Proč bys to dělala a jak? Proč bych s tebou měla o něčem vůbec jednat? A co bys za to případně chtěla? PŘÍPADNĚ chtěla. Jasné?!“

Jenže satanášce už jasné bylo, že zasekla. Teď už jen neukvapeně přitáhnout a Světlá jí z háčku neunikne: „No, proč. Chci ti udělat radost.“ Rozeklaný jazyk opět prokmitl v ústech. 

„Tak hele. Jsem unavená. Jsem vojetá a plná spermatu, ale pořád nejsem blbá. Vypadnu.“ 

„Dobře, dobře. Jen klídek. Hezky zůstaň sedět spermoušku. Za to, že jsi mě rozesmála jako už 5 tisíc let před tebou nikdo, ti odpovím. Po pravdě. Fuj!“ odplivla si sukuba až její slina proleptala podlahu.

 „Ten tvůj kurevníček je evidentně Jeho oblíbenec. No a když ho zlomím, nechám si podepsat smlouvičku, tak si pak vezmu jeho dušičku k nám. A tyhle Jeho protekční fakani, ti jsou tu ceněni vysoce. Hm?  

Anděl kývl hlavou: „Oukej, to dává smysl. Co z toho budu mít já?“

„Vrátí se ti respekt. On pochopí, že kůň, na kterého sázel, je prašivá herka, dobrá maximálně sem,“ ukázala gestem ruky kolem sebe démonka. „Žádný favorit pro Nebe. Takže tebe nebude moci za selhání ani pokárat. Sám by tím ukázal, že není neomylný.“ Sabatica se tomu zasmála tak jedovatě, že na okně uschla a rozpadla se plastová „květina“ znázorňující durman.

„Udělám to tak. Tedy případně bych to udělal tak.“ Baziliščí úsměv nahradil ještě víc baziliščí úsměv. „Podívej se na mě.“ 

Sabatica luskla prsty. Zmizel ocas, rozeklaný jazyk i hadí oči. Havraní vlasy až k pasu se proměnily v blond. Nic ostatní se měnit nemuselo. Před andělem stála dokonalá žena. Femme fatale všech. Hubená postava s nekonečně dlouhýma nohama, zakončenýma kulatými boky a malou pevnou prdelkou. Útlý pas a nad něm obrovská, ňadra, která přes svůj rozměr stále evokovala pevné kapky. 

>> O dokonalostí rtů jsem se již zmínil a moje přirozená lenost nedovolí, abych to opakoval … komentář autora <<

A stejně tak dokonalý byl i zbytek obličeje. Malý nosík, zvednutý nahoru, výrazné lícní kosti. Prostě kost, ze které by se postavil i tomu nejzatvrzelejšímu homosexuálovi.

„Tak co myslíš, odolá ten dobytek?“

Anděl uznale pokýval hlavou, a přitom měl intenzivní pocit, že sperma jejího bývalého klienta uvnitř jeho těla chce sublimovat jeho kůží, aby se jako silou gravitace, mohlo nalepit, a pak jistě i vsáknout, do sukuby, na kterou koukala.

„Neodolá. Jenže on neodolá ani staré, tlusté a bezzubé. Tohle je úplně zbytečné.“ S výrazem frustrace, začal Satoshiel opět upadat do letargie.

„Ale hovno! Je mně jasné, že on neodolá. Ale já mu nedám ty náno andělská. V tom je to jeho utrpení. To nejdokonalejší nedostane. A až z toho zešílí, až přijde o všechno a všechny, protože v hlavě bude mít jen to, jak mě opíchat, pak podepíše. Podepíše a nepřečte si, že šukat bude až u nás. Jenže tady, tady bude děvku děla on!“

Sabatica vítězoslavně zakončila své osobní defilé. Jen slavnostní žestě chyběly. A baziliščí úsměv přešel z démona i na anděla.

„Fajn ty ďábelská čubko. Co za to?“ S hadím úsměvem, přešlo na anděla i hrubější vyjadřování. „A ještě, než začneš mluvit tě upozorňuji, že zalžeš, dohoda padá a s ní i já odsud.“  

 „Aby ses neposrala albínko. Ale budiž. Mám v tomhle pajzlu odkrouceno nějakých 3000 let. A je to teprve půlka. No a nemůžu se odsud hnout. Takže návrh dohody je následující. Potřebuji na dovolenou. Na dalších 1000 let to vezmeš za mě. A také na dobu, dejme tomu dalších maximálně 6 měsíců, než já dokončím svoji misi s tím děvkařem. A až se vrátíš, plně tě tam nahoře repatriují.“ „200. Víc ne.“ Kontroval anděl. „Ale, ale. Kam se podělo – cti bližního svého, …? – Hmm? Dobře 500let + těch maximálně 6 měsíců, ale ani od den míň.“ 

A na to si sukuba s andělem plácli. Sabatica la luskla prsty a na baru se efektně zhmotnila smlouva. Krev není třeba. Tady se podívej, naskenuje to tvoji sítnici a tady ještě otisk palce. Máme dvojí ověření identity.“

Anděl překvapeně zamrkal očima: „Tak to zírám. Takový systém u nás nemáme.“ Démonka se pyšně zakřenila: „Signature of Hell. Zkráceně Sig Hell. Plně zautomatizovaný systém s dvojitou bio identifikační kontrolou. U nás to funguje už od začátku dvacátého století.“

Oba nebio subjekty vložily své bio údaje a smlouva mezi zástupcem Pekla a Nebe, týkající se jednoho prostého čecháčka, který přemýšlel víc hlavičkou než hlavou, byla uzavřena.

ACT 4 – Pojmenování baru – Pekelný bar, ještě pár řádek bez názvu – Předpeklí

„Dvojitou Ambrózici! A šedesátku.” Unavený. Opravdu unavený hlas narušil absolutní ticho prázdné nálevny, se současným zaskřípěním otevíraných barových lítaček. A totálně rozhodil barmanku, která se zhmotnila z ničeho, zpoza pultu a zůstala stát s otevřenými ústy. Kdyby sem dorazil kdokoli jiný v tuhle Křesťanskou dobu a chtěl obsloužit, dostal by od Satoshiele kázání, o zhoubném vlivu alkoholu na organismus, a to i ten pekelný. Teď tam však jen stál a z pootevřených rtů, mu vypadlo párátko. Nevšiml si toho. 

„Co koukáš, došel tě chlast?“ Barman, s otazníkem místo obličeje, šáhl naučeným pohybem pod pult. Aniž by odlepil nechápající pohled vyvalených očí ze Sabaticy, vyndal černou lahev a nalil do sklenky na tři prsty vazké tekutiny. Místo posunutí nápoje hostovi, však obrátil panáka do svého hrdla. To zopakoval ještě dvakrát.

Pak nasála vůni příchozího hosta. „Co to z tebe cítím satanáško? To je cítit jako,… Ne, to není možný.“ Posunul se blíž a přičichl až těsně sukubě, „No do prdele! Já z tebe cítím chlapský sperma! Jeho sperma!“

Nikdo nedovedl splnit misi, odnaučit čecháčka být děvkař. Ani anděl, ani pekelnice. Jak šel čas, čecháčkovi se převalila čtyřicítka. A testosteron začal mizet jako vzduch z prasklého balónku. A ještě před padesátkou z něho byl spořádaný muž a dobrý manžel, který už ani sám nevěřil tomu, jaký býval kdysi.

Baru se neřekne jinak, než bar „U Děvkaře“. A obsluhuje tu ta nej nepravděpodobnější dvojice. Anděl a pekelnice. Možná je potkáte. Však jim chybí do konce šichty ještě nějakých 3000 let…

KONEC

HISTORICKÝ DODATEK Č1 – SigHell – Signature of Hell. Zkráceně Sig Hell. Plně zautomatizovaný podpisový systém – Historie Obou mocností

Jak Nebe, tak Peklo se koncem 19. století rozhodlo, zefektivnit podpisový systém pro své klienty. Tedy zautomatizovat a zdigitalizovat jej.

Důvodem bylo několik následujících událostí, které vedly ke zvýšené intenzitě uzavírání smluvních vztahů jak s jednou, tak i s druhou stranou. Jednalo se, jak dnes již víme, a u Nich to věděli s předstihem, zejména o první a druhou Světovou, válku, následné rozdělení světa na sféry vlivu západu a východu – o válku studenou a pár vln hladomoru, především v části východní. 

Přestože z bloků vystartovaly k cíli obě mocnosti stejně, nelze přehlédnut fakt, že v Pekle měli odborníků mnohem více. Nebe nevědělo, koho pověřit tímto technickým úkolem. Nakonec se rozhodlo pro Modrovouse. 

Modrovous byl bývalý pirát, který ale přešel na stranu světla, a tak intenzivně činil dobro, že byl i přes svůj původ, přijat a vpuštěn dokonce osobně sv. Petrem. Měla to být PR propagační kampaň pro další potenciální napravené hříšníky. Takový omyl.

Modrovous o sobě všem tvrdil, jaký je odborník. Především pak na IT, dopravu ve velkých městech a bytovou problematiku mladých. Bylo mu uvěřeno a zdigitalizováni svěřeno.

Proto dodnes v Nebi jejich Holy Sig (Holy Signature) nefunguje. A nevypadá to, že by někdy fungovat měl. 

Komise světla dlouho prověřovala, jestli není Modrovous dvojí agent, protože není možné, aby zavinil takové škody jen svojí neschopností. Nakonec dospěla k závěru, že bohužel tak neschopný opravdu je, a to i přesto, že dodnes tvrdí, že se digitalizace povedla. Zkrátka pirát zůstane pirátem. Nahoře zůstává jen proto, že by jeho přesun Dolů způsobil mezisférickou ostudu. 

To Dole naopak zdigitalizování a zautomatizovaní podpisu proběhlo excelentně. Jejich systém Signature of Hell, zkráceně Sig Hell, slavil úspěch od začátku. Jedním z prvních klientů, kteří systém využili, byl mindráků plný zahořklý rakouský malíř pokojů. 

Jeho, tento systém podpisu tak uchvátil, že název použil a ve své době úspěšně rozšířil jako pozdrav, k čemuž dostal o Temného šéfa s radostí povolení. 

Vědělo se, že malíř je zloby pln, ale nevědělo se, že je trochu krátkozraký. Takže místo prvního „l“ ve slově „Hell“ viděl měkké i s tečkou, vizuálně dost podobné.

A v této formě pozdrav již zůstal a je dodnes používaný některými skupinami, a to ať již v projevu orálním, nebo visuálním.

Loučit se ale s tímto pozdravem s vámi přesto nebudu.

*  Ambrózice – destilát – pálenka z Božského nektaru z ambrózie. V dimenzi Nebe a Pekla alternativa naší slivovice, jen pro nás lidi dost nechutná.

** možná jste zaznamenali, že se o Andělu někdy bavím jako o Něm a někdy jako o Ni. U hvězdičky dokonce používám nazvání ONE. Nezbláznil jsem se. Andělé jsou totiž substance bezpohlavní a nebinární. A podle Ústavu pro jazyk Český pod Akademií věd České republiky, je doporučeno pro nebinární entity použít v jejich popisu střídání rodů, případně nazývat je „one“, aby se předešlo trapasu, když je nesprávně nazvete „oni“ případně „ony“ a „one“ budou zrovna „ony“ a ne „oni“. Této problematice jsem se věnoval ve svém dřívějším vědeckém článku zaměřeném na nebinární problematiku, nazvaném:  „O? 1? 01! WTF!“. Laskavě si to dostudujete.

*** Siriel. Ano. Odkud si myslíte že čerpal Steve Jobs inspiraci k virtuální asistentce?